Iva Matysová

Narodila jsem se v Českých Budějovicích a už od dětství mě víc než panenky a omalovánky fascinovala obloha. Zatímco jiné děti se dívaly dolů na hračky, já jsem se dívala nahoru – na mraky, na jejich tvary, na to, jak se mění barvy nebe během dne.

V šesté třídě jsem si začala psát vlastní deníček počasí. Byla to moje první „vědecká práce“, i když tehdy velmi dětská. Můj děda mě učil číst grafy a čísla a společně jsme zkoušeli tvořit předpovědi. Nevěděla jsem tehdy, že se z téhle dětské vášně stane celoživotní dráha. Ale bylo jasné, že moje oči patří víc nebi než zemi.

Když zrovna neanalyzuji modely a družicové snímky, najdete mě nejspíš na horách. Fotím mraky a doplňuji svou databázi „atmosférických úlovků“. Miluji cestování, třeba do Norska za polární září.

A kdybych nebyla meteoroložkou? Možná bych učila fyziku. Ale stejně bych svým studentům ukazovala především to, co se děje na obloze. Protože ta mě fascinuje od dětství a nikdy nepřestala.